Neapol: ta pravá Itálie

Bláznivá doprava ve městě

Po příjezdu vlakem z Říma na neapolské nádraží jsme vyšly na ulici, odkud mě s kamarádkou měl vyzvednout náš Couchsurfing hostitel (Couchsurfing je aplikace, kde můžete najít ubytování u místních zdarma nebo naopak poskytnout nocleh nějakému cestovateli). Zde nás přivítala Neapol se vším všudy. Co jsme spatřily se dá charakterizovat jediným slovem. Zmatek. Okolo nás procházely hloučky hlasitě mluvících, prudce gestikulujících lidí, které překřikovala zpívající žena opodál. Kolem dravě projížděla auta, na nichž nás zarazilo, že přibližně 90% z nich jsou zhruba 20 let staré a nabourané. Později jsem si uvědomila, že Italové sice umí více méně řídit, ale z pravidel silničního provozu si moc hlavu nelávou.

Autem po městě?

Když jsme spatřily auto našeho hostitele, stařičký Fiat z mnoha stran nabouraný, náš nový přítel z něj vykřikl: „Rychle, nastupte, tady nemůžu stát!“ Naskočily jsme tedy do auta prakticky za jízdy a už jsme se řítili neapolskými ulicemi. Paquale byl zhruba padesátiletý plnoštíhlý muž s knírkem, který jakoby vypadl ze starých mafiánských filmů. Byl však velice laskavý a ochotně nás zasvěcoval do italské kultury. „Zatímco ve zbytku Itálie řidiči troubí, až když se naštvou, tady na sebe troubíme jen tak pro radost,“ vysvětloval, zatímco s chutí využíval klaksonk na autě. „Ciao, Marco!“ vykřikl na známého v obchodě, podél něhož jsme zrovna projížděly. „Vidíte?“ dodal hrdě a jel dál.

Přijeli jsme k domu, kde Ital bydlel a při parkování naboural auta stojící před i za námi, jakoby se nechumelilo. Když jsem při otevírání dveří od auta omylem třískla do skůtru parkujícího vedle nás, zrudla jsem a začala jsem se omlouvat. „To nic,“ odvětil Paquale s úsměvem a já pochopila, proč se neapolci neobtěžují koupit si nové vozidla.

Co v Neapoli navštívit?

Poté co jsme si odložily batohy v hostitelově domě, Ital se musel vrátit do práce a my se vydaly objevovat centrum města, které je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

Jakmile jsme procházely úzkými uličkami s barevnými fasádami s oprýskanou omítkou a prohlížely si prádlo sušící se na šňůrách nad námi, porozuměla jsem italské lásce k tomuto městu. Neapol vypadá, jakoby se zde zastavil čas. Přestože nenabízí mnoho turistických lákadel, okouzlí vás svým šarmem a autentičností. Tady je teprve ta pravá Itálie. Ve městě navíc narazíte na minimum turistů, většinu návštěvníků tvoří pouze temperamentní Italové.

Jakmile jsme vyšly z centra, spatřily jsme majestátní středověký hrad poblíž přístavu, který rozhodně stojí za shlédnutí. Následně jsme obdivovaly nedalekou elegantní nákupní galerii z dob klasicismu s přepychovou prosklennou střechou. Poté jsme se vydaly na procházku po promenádě na pobřeží. Z celého místa sršela italská pohoda a optimismus.

Nejlepší pizza na světě

K večeru jsme se rozhodly pro ryze italskou záležitost. Zašly jsme si do pizzerie Sorbillo v centru města, která dle Italů nabízí nejlepší pizzu na světě. Vzhledem k tomu, že se jedná o nejpopulárnější pizzerii v Neapoli, možná i v celé Itálii, její návštěva není jen tak. Musíte se u zaměstnance stojícího u dveří zapsat na seznam. Pak už vám nezbývá než s napnutými uši vyčkávat na zavolání vašeho jména.

Bylo nám řečeno, že čekací doba trvá zhruba hodinu. Bohužel jsme si na návštěvu Sorbilla vyhradily sobotu, což opravdu nedoporučuji. Kolem nás postávaly davy Italů. Po hodině a půl jsem přestávala doufat a zeptala se pána u dvěří, jestli na nás nezapomněl. Sdělil mi, že ne a ať jsme trpělivé. Po dvou hodinách jsem chtěla odejít, ale kamarádka byla opačného názoru. „Už jsme tu tak dlouho, teď to nesmíme vzdát!“ Když nás po 2,5 hodinách čekání konečně zavolali, byla to opravdová euforie. Navzdory tomu musím říct, že restaurace Sorbillo skutečně stojí za to. Pizza kterou nabízí (vřele doporučuji specialitu Margherita con bufala) je opravdu skvostná. Nicméně už samotné čekání uprostřed davu hladových Italů je rozhodně zážitkem na celý život.

Pompeje

Protože na samotnou Neapol stačí jeden den, následující ráno nám hostitel poradil vydat se na návštěvu Pompejí. Přestože mě místo starověké tragédie příliš nelákalo, jeho návštěva mě příjemně překvapila. Do města se dá pohodlně dojet vlakem z Neapole. Po příjezdu musíte pokračovat zhruba 20 minut moderním centrem, abyste se dostali k pokladnám pro vstup do starého města.

Nabízí zde vstupné na jeden den za €11, nebo rovnou na tři dny za €22. Záhy jsem zjistila proč, starověké centrum Pompejí je totiž skutečně rozsáhlé. Nicméně pokud nepatříte mezi velké nadšence antické historie, jednodenní vstup vám stačí. Každopádně vřele doporučuji vyhradit si na návštěvu minimálně půl dne.

Pompeje měly za své největší slávy přibližně 20 000 obyvatel a město se dochovalo ve výborném stavu. Můžete se podívat do místních domů s dochovanou mozaikovou dlažbou, antickými freskami, mohutnými sochami, sloupy a starověkými nádobami. Většina domů disponuje také elegantní zahradou v antickém stylu a lze se zde dočíst o obyvatelích, kteří v konkrétní budově žili.

Když však na chodnících mezi domy zahlédnete vypálené cestičky z lávy, která ulicemi protékala, začne vás lehce mrazit. Děsivou podívanou završují sádrové odlitky místních obyvatel, které láva za živa uškvařila. Dozvěděly jsme se, že tyto skulptury vznikly následujícím způsobem. Jakmile láva nešťastníka pohřbila, tělo se vysokou teplotou spálilo na uhel. Zůstal však po něm v zatuhlé lávě otisk, kde člověk ležel. Místo poté zalili sádrou. Můžete si tak prohlédnout nebohé dospělé, děti i psy. Skutečně děsivý zážitek. Přesto však Pompeje stojí za návštěvu, díky níž se na den přenesete do dávné antiky.

Poslední večer v Neapoli

Po návratu do Neapole nás Pasquale vzal do parku Virgiliano nad městem. Jedná se o oblíbenou destinaci místních, jež skýtá bezvadnou vyhlídku na Neapol, sopku Vesuv, ostrovy Capri i malebný poloostrov poblíž přístavu. Ital nám prozradil, že na poloostrově stojí ženská věznice. „Ženy hýčkáme tak moc, že jsme jim postavili překrásné vězení,“ řekl nám pyšně.

Hostitel nám také prozradil, že ve večerních hodinách auta parkující u vstupu do parku tvoří populární místo mladých párů pro milostné radovánky. Přiznal, že se jako malý vydával s kamarády na výpravy s baterkou a nebohé milence s radostí vyrušovali.

Náš čas v Neapoli se chýlil ke konci. Když jsme se vrátili z parku do domu, Ital se rozhodl uvařit nám opravdovou specialitu, Bucatini all’amatriciana. Zatímco láskyplně připravoval jídlo, zavolala jsem domů a přistihla se, že jsem živelný italský přízvuk chytila i do mé češtiny. Po telefonátu mi kamarádka, přihlížející kulinářskému umění našeho hostitele, prozradila, že Ital vařil tak vášnivě, až mu chytila od sporáku utěrka. Vzal ji do rukou již značně hořící, rozprostřel ji před sebe, prohlásil s naprostým poklidem „ups“ a opatrně utěrku položil do nedalekého dřezu. Z italské pohody by si měl vzít příklad mnohý neurotik. Po vynikající večeři byl čas sbalit věci, odpočinout si a následujícího rána se vydat na letiště.

Směr Malta…

Jelikož je MHD v jižní Itálii je asi tak spolehlivé jako jejich automobily, rozhodly jsme se dojít na 5 kilometrů vzdálené letiště pěšky. Pokud se vám nechce platit za taxi, je tato možnost nejlepší řešení. Nasedly jsme tedy na letadlo, které bylo překvapivě zpožděné jen hodinu, a vydaly se směr Malta. Přes všudypřítomný zmatek jsem si díky Neapoli Itálii skutečně zamilovala. Jestli chcete zažít autentickou jižní Evropu bez davů turistů, nenechte si toto město plné energie, radosti a skvělého jídla ujít. Ideálně s využitím Couchsurfingu, díky němuž se stanete pravým obyvatelem Neapole alespoň na pár dní. Arivederci!

Příště se dočtete o mé cestě po Maltských ostrovech, kde jsem strávila téměř dva týdny. Navštívíte se mnou ostrov Gozo, plný přírodních krás a hipísáků, kouzelný ostrůvek Comillo, který se chlubí jednou z nejhezčích pláží světa, a Maltu, ostrov s bohatou historií, jenž je zároveň nejlidnatější zemí v Evropě. Nebudou chybět nová dobrodružství plná autostopu, dlouhých pochodů i Couchsurfingu a zajímavých příběhů místních obyvatel.

Víte, že:

• je Neapol po Římě a Milánu třetím největším městem Itálie? Nicméně včetně svých předměstí tvoří Neapol s 3 121 397 obyvateli nějvětší aglomeraci v zemi.

• První pizzerie na světě jménem Antica Pizzeria Port’Alba byla otevřena v roce 1830 právě v Neapoli.